Novinka

ROZHOVOR: BARRY KEOGHAN, POSTAVA MARTINA V ZABITÍ POSVÁTNÉHO JELENA

  • 26. 10. 2017, 12:05

Q: Řekněte nám něco o postavě, kterou hrajete.

Barry Keoghan: Martinovi je 16 let a po smrti svého otce se schází se Stevenem, kterého hraje Colin Farrell.

Q: Jak Vám Jorgos vysvětlil filmovou postavu Martina?

BK: Nevysvětloval mi nic ve smyslu „jaká je to postava“ nebo „odkud pochází“. Všechno bylo ve scénáři a Jorgos se nerad vrtá v detailech. Možná je to ten nejlepší přístup. Jorgos vytváří svůj vlastní styl, který je pro herce vlastně nový. To, co jsem dělal, ani vlastně nebylo hraní, spíš přednes slov.

Q: Řekl Vám, jak byste měl mluvit?

BK: Ve filmu mluvím velmi monotónně. V životě říkáme různé věci méně či více emocionálně, ale co by se stalo, kdybychom mluvili normálně, bez emocí? Viděl jsem film The Lobster (Humr), v němž byly dialogy vedeny podobným způsobem, a tak jsem to také udělal. Navíc jsem pracoval s Colinem, skutečným mistrem, tudíž jsem následoval jeho příklad.  

Q: Tento způsob mluvy však musí znít přirozeně...

BK: Ano, Jorgos samozřejmě nechtěl, abych mluvil jako robot.  

Q: Co na Vás při natáčení filmu nejvíc zapůsobilo?

BK: Skvělá kamera. Miluji záběry pojízdnou kamerou. Také mi vyhovovalo, že Jorgos nebere nic příliš vážně, je docela uvolněný, v pohodě. Styl jeho režijní práce je dost jednoduchý, něco na způsob „pomalu“, „nehýbej se tolik“. Podle mého názoru to je nejlepší přístup, protože všechno je už přece ve scénáři. To je tedy to, co si z natáčení odnesu. Každý má svůj vlastní styl práce, není žádný správný nebo nesprávný způsob. Všichni cítí při natáčení jednotlivých scén napětí, avšak v tomto případě vše probíhalo hladce, prostě jsme to udělali.

Q: Jak byste popsal film svým přátelům?

BK: Nemají ani zdání, co je čeká (smích). Poradil bych jim, aby se nejdřív podívali na Humra. Řekl bych jim, že film je o chlapci, který si pohrává s životy jiných lidí, a řekl bych, že je to thriller.

Q: Líbilo se Vám hrát Martina?

BK: Ano. Nevnímal jsem Martina jako opravdu děsivou postavu. Považuji ho za normálního teenagera, kterému se toho hodně honí v hlavě a který má velkou moc. Přesně takového jsem ho ztvárnil.

Q: Jak jste se dostal k herectví?

BK: Pocházím z Dublinu a k hraní jsem se poprvé dostal asi v sedmnácti. Přihlásil jsem se do konkurzu pro film Between the Canals (Mezi kanály). Vytočil jsem číslo, telefon zvedl režisér, který mi něco řekl o financování [filmu] a dodal, že hledá hochy, kteří by zahráli členy gangu, a já jsem odpověděl, že by se mi to moc líbilo.

Q: Proč jste se vlastně tehdy rozhodl zavolat?

BK: Potřeboval jsem peníze! (smích) Uměl jsem, a pořád umím lhát, ale dnes už to není žádné tajemství.

Q: Myslel jste si tedy, že tak vyděláte nějaké peníze?

BK: Ano. Vzpomínám si na pocit, který jsem měl na jevišti kdysi dávno, když jsem ještě chodil do školy. Uvědomil jsem si, že se to tehdy spolužákům líbilo. Všichni se smáli a já jsem si pomyslel: ‚To mi docela jde‘. Když jsem dospíval, díval jsem se na irské filmy s Colinem a Cillianem [Murphym] a pak jsem si řekl, že bych chtěl být hercem. Ti dva mě inspirovali. A také Michael [Fassbender], další úžasný herec. Tito Irové mají něco do sebe. A když je pak vidíte při natáčení, zjistíte, že jsou to skvělí lidé.

Q: Co byste asi dělal, kdybyste se nestal hercem?

BK: Asi bych byl profesionální boxer. Dříve jsem jako pérová váha amatérsky boxoval. Být hercem je docela dobrý džob, ale moje záliba v boxu trvá.

Q: Snad bude lepší neříkat režisérovi při natáčení, že boxujete…

BK: Boxoval jsem i během natáčení Zabití posvátného jelena v Cincinnati. Osm týdnů jsem tam chodil trénovat do boxerského klubu. A budu se boxu věnovat nadále.

Q: Kolik Vám bylo let, když jste začal boxovat?

BK: Patnáct. Tam, kde jsem vyrůstal, jsou jen dva sporty: fotbal a box, žádné ragby. Jsou to tradičně oblíbené sporty dělnické třídy.

Q: Zahrál jste si v Dunkirku Christophera Nolana. Jak se Vám s ním pracovalo?

BK: Chris je opravdový mistr, stejně jako Jorgos. Nabídku účinkovat v Zabití posvátného jelena jsem dostal během natáčení Dunkirku. Je úžasné jít z extrému do extrému. Chris a Jorgos jsou skuteční mistři. Jorgos vytváří unikátní žánr a jeho styl je jedinečný. A Chris má svou vlastní vizi. Pracovat s nimi bylo neskutečné. O své roli v Dunkirku v tuto chvíli nemohu říct nic bližšího, než že je to dobrá role a že práce na tomto filmu byla pro mě vynikající zkušenost. Měli jsme k dispozici [bojové letouny] Spitfire a další náležitosti, filmovali jsme i v Dunkirku, takže jsme získali představu o tomto místě. Sice jsem nebyl v přímém kontaktu s Tomem Hardym, protože jako pilot byl pořád ve vzduchu, ale měl jsem možnost pracovat s Cillianem [Murphym]

a Markem Rylancem i s Tomem Glynn-Carneym, který v tomto filmu debutoval. Ostatní herci mě naučili hrát poker. Když jsme mezi natáčením jednotlivých scén oddechovali na lodi, hráli jsme karty. A když pak Mark Rylance přijel do Irska, v jednom ze svých rozhovorů novináře varoval, aby nehráli poker s Barrym Keoghanem! (smích) To proto, že jsem vyhrával. Nikdy předtím jsem poker nehrál - byla to jedna z věcí, kterou jsem se při natáčení toho filmu naučil!

Q: Můžete nám prozradit, jak se Jorgos a Chris liší ve svých přístupech k režii?

BK: Vlastně se tak moc neliší. Jejich přístupy jsou velice lapidární, víc než pár slov vám neřeknou. Někteří režiséři pořád dokola vysvětlují své představy, avšak Chris and Jorgos si vystačí s několika slovy a ihned pochopíte, co mají na mysli.

Q: Dáváte obecně přednost menším nezávislým snímkům, nebo výpravným velkofilmům jako Dunkirk?

BK: Jediné, co si přeji, je mít možnost pracovat s filmaři jako jsou Jorgos a Chris, s režiséry, kteří přinášejí něco nového, neotřelého. A vždy záleží na scénáři.  

Q: A co superhrdinské filmy? V současnosti se jich točí spousta.  Líbí se Vám?

BK: Nepopírám, že bych si rád zahrál třeba Robina v Batmanovi. (smích) Myslím, že je nejvyšší čas.

Q: Co Vás očekává v nejbližší době?

BK: Jsem v kontaktu s různými režiséry, za což do značné míry vděčím své roli v tomto filmu. Ještě jsem se nerozhodl, co budu dělat příště. Moje současná pozice je skvělá, vzrušující. V nejbližší době se vrátím na venkov, dám si pohov, budu boxovat a hodně jíst. (smích)

Q: V uplynulých několika letech se Váš život hodně změnil…

BK: Ano, je to tak.

Q: Pořád ještě žijete v Dublinu?

BK: Žiji teď na irském venkově, což je ohromné.

Q: Poznávají Vás lidé v Irsku?

BK: Ano, ale spíš mě znají z televize, jen výjimečně mě někdo zná jako filmového herce. Určitě si však nebudu stěžovat na to, že mě lidé znají, tím jsem si jist.

Q: Máte v rodině ještě nějakého herce?

BK: Proboha, to ne! V místě, odkud pocházím, neznám žádné herce. [Režisér] Jim Sheridan se narodil pár minut cesty od mého rodiště. Jsem z dělnické čtvrti Dublinu. Ale pochází odtud pár fotbalistů.

Q: Bylo pro Vás těžké mluvit v Zabití posvátného jelena s americkým přízvukem?

BK: Ano, bylo to dost těžké a stálo mě to velké úsilí.

Q: Jak Vaše rodina a přátelé reagují na Váš herecký úspěch?

BK: ,Podívej, je v televizi’! (smích) Docela by mi vadilo, kdyby se ke mně začali chovat jinak, ale nic se nezměnilo. Jsou skvělí.  

Q: Co Vás na herectví nejvíc těší?

BK: Rád potkávám nové lidi. Z každého filmu si něco odnesu, ať už získám novou dovednost, nebo se od někoho něco naučím. Když jsem ve společnosti herců, snažím se neustále od nich něco pochytit – třeba to, jak mluví s lidmi, nebo jak se chovají. Je to jako školení. Colin je můj mentor. Je nesmírně dobrosrdečný. Stejně laskavá je i Nicole. Oba se ke všem mladším hercům chovali nadmíru přátelsky. Colin mě vzal pod ochranná křídla. Bylo úžasné být v Americe a točit film s irským krajanem.

Q: Jak se připravujete na své role?

BK: Věnuji se přípravě dvě nebo tři hodiny denně, nechci být na sebe příliš tvrdý. Nemyslím si, že existuje nějaký správný nebo špatný způsob, nejlepší je dělat to tak, jak to každému vyhovuje. Obvykle požádám svou babičku, aby sepsala nějaké otázky. Dám jí scénář a řeknu ji: ‚Napiš otázky, které by ses zeptala tohoto člověka, kdybys ho neznala‘. A ona si namátkou poznamená tyto otázky. Nemá ani tušení, proč to má udělat, ale sepíše otázky, na které by se někoho zeptala, aby o něm zjistila více. Mám tedy k dispozici scénář i babiččiny otázky. Sice to tak nebylo v případě Zabití posvátného jelena, ale na Dunkirk jsem se přesně takto připravoval. Pak se snažím soustředit během natáčení. Neřídím se při hraní podle nějakých pravidel – když se něco stane nebo objeví, reaguji na to a soustředím se.  

Q: O čem jste snil jako dítě? O tom, že jednou budete boxer?

BK: Ano. Také mě ale hrozně bavilo kreslení. Maloval jsem si své vlastní Simpsonovy. Neustále jsem něco dělal, pamatuji si třeba, jak jsem si vyrobil prak, pořád jsem něco vymýšlel. Když jsem byl starší a začal jsem hrát, sestavil jsem si seznam režisérů a filmařů, s nimiž jsem chtěl pracovat. A úplně na prvním místě byl Jorgos. Na seznamu byl i Bart Layton [režisér filmu American Animals], a také Ed Guiney [producent Zabití posvátného jelena]. Když si věříte, vaše sny se splní. Jorgose jsem zapsal do svého seznamu poté, co jsem viděl Humra. Řekl jsme si: Takový film bych chtěl udělat‘. Jeho filmy miluji – Dogtooth (Špičák), Humr a další - všechny mají jedinečnou atmosféru a jsou žánrově osobité. Ohromný tvůrce! A pracovat s ním je opravdu úžasné. Ani jednou se nestalo, aby se něco nepovedlo. Byl jsem v totální pohodě a nebrali jsme to příliš vážně. Věděli jsme, co chceme, a byla to skvělá zkušenost.

Q: Musel jste být v sedmém nebi, když jste dostal šanci pracovat s Jorgosem…

BK: Umíte si to představit? Nemohl jsem tomu uvěřit. Byl jsem radostí bez sebe. Dostal jsem příležitost pracovat nejen s Jorgosem, ale i s Colinem a Nicole Kidman. Celý týden jsem se usmíval.

Q: Nicole je velká hvězda. Byl jste oslněn, když jste jí poprvé uviděl?

BK: Je to skutečná hvězda! Vzpomínám si, jak jsem se připravoval na tu velkou scénu s ní – v duchu jsem si říkal: ‚Nicole Kidman, a já tam mám sedět v trenýrkách!‘ (smích). Nicole se však dokáže vcítit do pozice svých mladších, méně zkušených kolegů. Jak ona, tak Colin dokázali vytvořit pohodovou atmosféru, takže jsme vůbec neměli pocit, že jsme v blízkosti velkých filmových hvězd. A když je blíže poznáte jako lidi, zjistíte, že jsou oba báječní. Už dříve jsem se setkal s několika slavnými režiséry, a když jsem se pochlubil své babičce, ta se zeptala: ‚Kdo?‘. Pak se na vše díváte jiným pohledem.

Galerie