Z médií

Le fils de saul - laszlo nemes - photo 1

Film Saulův syn vypráví příběh těch, kdo Osvětim nepřežili

  • 10. 04. 2017, 13:58

Film Saulův syn není o hrdinech. Vypráví příběh těch, kdo Osvětim nepřežili, říká scénáristka

 

V Hollywoodu se už za několik hodin začnou udílet Oscary. Velkou šanci na ocenění za nejlepší cizojazyčný film má maďarský snímek Saulův syn. Ten podle řady kritiků hovoří o událostech šoa zcela novým způsobem. A právě běží v českých kinech. U mikforonu je spoluscénáristka filmu Clara Royerová.

Pohřeb syna ve světě, v němž nikdo nemá jméno ani hrob. Tak by se dal charakterizovat debut maďarského režiséra László Nemese. Ten ve filmu Saulův syn vypráví příběh muže z takzvaného Sonderkommanda. Tedy zvláštního oddílu vězňů, kteří se museli podílet na udržování chodu plynových komor koncentračního tábora v Osvětimi-Březince. Více už vysvětluje spoluscénáristka filmu Clara Royerová:  

Z filmu Saulův syn - Foto: Film Europe

Z filmu Saulův synFoto: Film Europe

„Všechna svědectví, která jsme četli, ukazují, že se tito muži proměnili v roboty bez citu. Museli se uvnitř úplně uzavřít. Ani neslyšeli zvuky okolo sebe, nemohli plakat. Jen mechanicky dělali to, co museli, všechny úkony krok za krokem. Saulův příběh je fiktivní, ale řada scén odpovídá tomu, co popisovali členové Sonderkommanda. Třeba to, že museli spálit v pecích členy své rodiny.“  

Příběh je velice jednoduchý. Saul v jednom chlapci v plynové komoře pozná svého syna. A rozhodne se, že ho pochová podle židovských tradic.  

„Saul začne bojovat o to, co je podstatou lidství. To, co se v Osvětimi dělo, byl zločin proti lidskosti. Ne proto, že se zaměřoval na tuhle nebo tamtu skupinu lidí. Ale proto, že připravoval lidi o smrt. Jako by jim jejich smrt ukradl. A není to jen fyzická smrt, ale i smrt, která zbývá těm žijícím.“  

Film je důslednější než ostatní podobná díla ve vyprávění o tom, co holocaust opravdu znamenal.  

Saulův syn - Foto: tiskový servis Festivalu Cannes

Saulův synFoto: tiskový servis Festivalu Cannes

„V předchozích filmech o holocaustu je vždy někdo, kdo přežije, kdo se chová hrdinsky. Ale to bylo výjimečné. My jsme chtěli vyprávět o těch, kteří zahynuli. Protože přesně to se v Osvětimi dělo. Nenatočili jsme další snímek, který by diváka utěšil. Je to film, který zraňuje. Ale je to dobré zranění. Bez bolesti totiž nemůže přijít katarze.“  

Snímek Saulův syn je objevný také svým jazykem. Nutí diváka, aby viděl ostře jen Saulovýma očima. Kamera rozmazává všechno ostatní, co se v Osvětimi děje.  

Od osvobození tohoto vyhlazovacího tábora uplynulo letos v lednu už jednasedmdesát let. Proč je téma šoa stále živé?  

„Protože ještě není uzdraveno. Evropu pořád pronásledují její mrtví. Nemluvím jen o židovských obětech, ale o všech mrtvých 20. století. A naše nové století není o mnoho zářivější, podle toho, co okolo sebe vidím. Bez toho, abychom opravdu promysleli, co se stalo, nemáme budoucnost. A nebylo to zas tak dávno. Evropa nemá v budoucnu šanci, pokud se nepostaví tváří v tvář svým pokusům o sebevraždu za posledních víc než 100 let.“  

Dodává francouzská spisovatelka a scénáristka Clara Royerová.